Ať už je to z důvodu chybějící infrastruktury, vysokých cen, společenského vnímání nebo jiných faktorů, elektrifikace je proces, který sice postupuje, ale mnohem pomaleji, než se původně předpokládalo. Mezitím po českých silnicích stále jezdí miliony vozidel na naftu a benzín, z nichž mnohé mají za sebou více než deset (nebo i dvacet) let provozu. Existují však řešení, která se snaží tento energetický přechod usnadnit, a jedno z nich spočívá v použití obnovitelných paliv.
Co jsou to vlastně obnovitelná paliva?
Tato paliva neobsahují ani kapku ropy. Vyrábějí se z organického odpadu, jako jsou použité kuchyňské oleje, živočišné tuky, lesní odpad nebo zbytky ze zemědělské sklizně. Procesem tzv. katalytické hydrogenace se tyto odpady přeměňují na paliva s vlastnostmi velmi podobnými ropným produktům, avšak s jedním zásadním rozdílem: CO₂, které uvolňují při spalování, je stejné množství, jaké rostliny předtím absorbovaly z atmosféry.

Hovoříme zde tedy o uzavřeném cyklu, na rozdíl od fosilních paliv, která uvolňují uhlík uložený pod zemí po miliony let. Výrobci uvádějí, že například obnovitelná nafta (často označovaná jako HVO) může snížit čisté emise CO₂ až o 90 % ve srovnání s konvenční naftou, zatímco u obnovitelného benzínu je to přes 70 %. Ačkoli motor stále produkuje CO₂, tento plyn byl již v atmosféře přítomen předtím, než se stal palivem.
Kompatibilita a emise: Výhody a háčky
Je zde však jeden technický detail: během spalování stále vznikají oxidy dusíku (NOₓ), protože pocházejí z dusíku ve vzduchu vystaveného vysokým teplotám. Studie se v tomto bodě rozcházejí; některé naznačují mírný nárůst NOₓ, zatímco jiné, jako například studie Národní laboratoře pro obnovitelnou energii v USA, docházejí k závěru, že obnovitelná nafta snižuje jak CO₂, tak NOₓ. Co je však konzistentní, je významné snížení pevných částic a sazí, což šetří filtry pevných částic (DPF).
Největší praktickou výhodou je totální kompatibilita se současnými vozy. Jakékoli dieselové nebo benzínové vozidlo může tato paliva používat bez technických úprav. Není třeba měnit motor, upravovat nádrž ani instalovat nové stojany na čerpacích stanicích. Obnovitelná nafta splňuje evropskou normu EN 15940 pro parafinická paliva a díky vysokému cetanovému číslu často zlepšuje spalování a snižuje hlučnost motoru.

Dostupnost a cena v kontextu trhu
Zatímco v jižní Evropě, například ve Španělsku, masivně investují společnosti jako Repsol do tisíců stanic s tímto palivem, ve střední Evropě a České republice je situace pozvolnější. Paliva typu HVO100 (100% hydrogenovaný rostlinný olej) se však začínají objevovat i u nás, často v sítích zaměřených na nákladní dopravu nebo jako prémiová aditiva. Hlavní překážkou zůstává cena, která se obvykle pohybuje o několik korun výše na litr než u konvenčních paliv, což je řadí do kategorie prémiových produktů.
Legislativní pohled a budoucnost
Současná evropská legislativa týkající se emisí CO₂ u nových vozidel měří emise vycházející z výfuku (tailpipe). S tímto přístupem je výsledek pro elektromobil nula, ale pro auto na obnovitelné palivo nikoli, přestože může být v celém životním cyklu uhlíkově neutrální. Průmysl a zastánci těchto paliv proto volají po změně metodiky, která by zohledňovala celý životní cyklus paliva. Vzhledem k tomu, že průměrné stáří vozového parku v České republice přesahuje 16 let, mohla by obnovitelná paliva představovat klíčové přechodné řešení, které
