Pro mnoho řidičů je to téměř automatický rituál: nastoupit do auta, zapnout zapalování, zapnout pás a okamžitě stisknout tlačítko pro deaktivaci systému start-stop. Tato technologie, která se v posledním desetiletí stala standardem ve většině nových vozů, vyvolává bouřlivé debaty. Zatímco výrobci a ekologické normy si od ní slibují snížení emisí a úsporu paliva, mechanici a technicky zdatní majitelé aut se často obávají o dlouhodobou životnost pohonných jednotek. Je tato obava oprávněná, nebo jde jen o mýtus přetrvávající z dob prvních, méně sofistikovaných systémů?
Základní myšlenka je prostá a logická. Pokud auto stojí v zácpě nebo na červené, motor běžící na volnoběh zbytečně spaluje palivo a produkuje emise. Systém start-stop v takovém okamžiku motor vypne a po sešlápnutí spojky (u manuálu) nebo uvolnění brzdy (u automatu) jej bleskově znovu nastartuje. V hustém městském provozu tak může dojít k úspoře paliva v řádu 0,5 až 1,5 litru na 100 km, což není zanedbatelné číslo, zejména v kontextu flotilových emisí, které musí automobilky splňovat.
Vliv na mechanické komponenty
Hlavním argumentem odpůrců je zvýšené opotřebení komponent. Běžný motor je konstruován na určitý počet startovacích cyklů, obvykle v řádu desítek tisíc. Se systémem start-stop se však tento počet během životnosti vozu může vyšplhat až do stovek tisíc. To klade enormní nároky především na startér, ozubený věnec setrvačníku a akumulátor. Vozy s tímto systémem proto musí být vybaveny speciálními, odolnějšími startéry a dražšími bateriemi typu AGM nebo EFB, které lépe snášejí časté vybíjení a nabíjení. I přes toto posílení je však zřejmé, že riziko dřívější poruchy těchto dílů je statisticky vyšší než u vozů bez start-stopu.
Mazání a tepelný management
Ještě závažnějším aspektem je mazání motoru. Při každém vypnutí motoru klesá tlak oleje a olejový film na klíčových součástech, jako jsou ložiska klikového hřídele nebo vačkové hřídele, se ztenčuje. Při opětovném startu dochází k momentu, kdy kov tře o kov, než se tlak oleje obnoví. Ačkoliv moderní oleje s nízkou viskozitou a speciální povrchové úpravy motorů tento jev minimalizují, časté startování motoru neprospívá. Problémem může být také chlazení turbodmychadla. Pokud systém vypne motor bezprostředně po vysoké zátěži (například po sjezdu z dálnice do kolony), horké turbo se přestane chladit proudícím olejem a vodou, což může vést k jeho degradaci.
Závěrem lze říci, že systém start-stop je primárně nástrojem pro plnění emisních norem EU, nikoliv funkcí pro dobro motoru. Moderní motory jsou sice na tuto zátěž lépe připraveny než v minulosti, ale fyzikální zákony obejít nelze. Pro jízdu v kolonách, kde se motor vypíná a zapíná každých pár sekund, je z hlediska životnosti techniky stále šetrnější systém deaktivovat. Pokud však stojíte na delší dobu například na železničním přejezdu, má vypnutí motoru svůj smysl jak ekonomický, tak ekologický.
